Jacob Adriaensz Backer působil jako portrétista a historický malíř v Amsterdamu ve stejné době jako Rembrandt a nezávisle vyvinul svůj vlastní styl, se kterým si udělal jméno. Peter van den Brink, který o něm v letech 2008-2009 uspořádal výstavu, v něm vidí protipól k Rembrandtovi. Backer se zde stal modelem hráče na housle. Houslista se dívá na diváka ze strany přes rameno napjatýma očima a s otevřenými ústy. Na sobě má košili a kabát. Oblečení klouže dolů z ramene a působí že každým momentem spadne. Účes ze světle hnědých, kudrnatých vlasů jsou působí uvolněně a nadýchaně. Lesklé skvrny v očích, na nose a na zubu dodávají obličeji další živost. Obraz pochází ze sekvence pěti smyslů a symbolizuje sluch. Utrechtští caravaggisté přinesli ztvárnění smyslů jako polovičních postav z Itálie do Holandska, kde se tématu ujali mimo jiné haarlemští malíři. Toto téma bylo známé v Nizozemsku již od 16. století. Známé jsou dva další obrazy z této série od Jacoba Backera, jsou to Piják (Alegorie chuti) a Stařec se zrcadlovým střepem (Alegorie tváře), oba ve Státních muzeích v Berlíně, Obrazárna (inv.č. 935A a 935B). Další verze houslisty, o níž Peter van den Brink říká, že může být z Backerovi dílny, je v Szépművészeti Múzeum v Budapešti (dřevo, 73 × 62 cm, inv. č. 68.11; Peter van den Brink, in: Peter van den Brink et al, Jacob Backer (1608/09–1651), Museum Het Rembrandthuis, Amsterdam & Suermondt-Ludwig-Museum, Aachen, Zwolle, 2009, s. 216, kat. č. A31). Menší exemplář byl vydražen v Paříži (Hotel Drouot, 9. června 2012, lot 182, dřevo, 68 × 57 cm). Znalecký posudek: Peter van den Brink, 21. ledna 2014.
